Jdi na obsah Jdi na menu
 


Příběh I.

3. 11. 2008

                       Příběh I.

Chtěla bych vám vyprávět jeden příběh. Někoho nebude zajímat osud jednoho člověka, který skončil s prostřelenou hlavou. Někoho možná ano. Možná jen proto, protože nemá co dělat a tak čte. Někoho protože hledá ponaučení. Někoho jen tak...: Chtěl žít bezstarostně, ze dne na den. Ze svoji touhou změnit svět. Chtěl žit sám a dusit v sobě všechen smutek, stres a úzkost. Chtěl to držet v sobě, proto aby nebyl zranitelný. Aby o něm nikdo nevěděl co ho dokáže položit na kolena. Jediný kdo věděl co ho tíží byly čtyři zdi jeho pokoje a nůž, kterému svěřoval své tajemství, když jeho čepelí řezal do své kůže. Pomáhalo mu to. Zbavovalo ho to všech problémů.

Vždy když se řízl, se zase mohl smát a tvářit se kamarádsky, ale v poslední době vše nějak přestalo pomáhat. Přestal se tvářit kamarádsky a "kamarádi" ho začali opouštět. Pomalu jeden po druhém. Jen pár lidí s ním zůstalo, ale co z toho, když jim nemohl nic říct. Pomalu je začal sám odhánět. Zůstal sám.

Každou chvílí se řezal, ale bylo mu to nic platné. Žádnou úlevu mu to nepřinášelo. Řezal se a řezal jak jen mohl, už ani nevěděl proč. Jenom řezal a řezal. Začal cítit obrovskou nenávist vůči celému světu. Přestal věřit v to, že svět může být někdy lepší. Zapomněl na to, že ho kdysi chtěl změnit. Zapomněl na to, že i on byl úplně normální kluk, který si chce jednou najít fajn holku a žít. Zapomněl…Najednou chtěl všem oplatit to zlo. Chtěl být ten zlý. Chtěl aby se ho všichni báli. Zbil koho mohl, ublížil komu mohl. Ten nůž, který měl u sebe, proto aby mu pomáhal, už měl pro jiné účely. Skončil v hrudníku někoho. Proč…? Nelíbil se mu. Všechno to co před tím v sobě dusil, teď začalo vylézat na povrch. Začalo ho to pomaly všechno užírat. Jednoho rána si přečetl novinový článek: "…pobodaný chlapec umírá, pachatel nedopaden…". Až teď si pořádně uvědomil co všechno nadělal. Najednou si vzpomněl jaký byl kdysi, že chtěl změnit svět. Chtěl být dobrý, chtěl být jiný než ostatní…lepší, ale všechno se to nějak zvrtlo a teď je z něho tohle. Jenomže teď už to vrátit nešlo. Zabil. Spáchal až moc zla, na to aby mohl v klidu žít. Nemohl se na sebe podívat do zrcadla, jediné co viděl byla zrůda, byl to on. Chtěl se začít tvářit kamarádsky, ale nikdo už nechtěl být jeho kamarád. Každý si myslel že je zrůda, vyhnanec. A to jen proto, protože chtěl žit ve svém světě, ale nějak se to zvrtlo. Už nemohl dál žít s tímto pocitem viny a každý den se dívat na posměšné obličeje, které mu akorát dosvědčovali jaký je chudák. Jednoho rána nepřišel do školy. Nikdo se nezeptal co mu je nebo kde je. Všem to bylo jedno. Nikomu nechyběl. Jenom pár lidí se dozvědělo, že jednoho rána byl nalezen na ulici. Měl prostřelenou hlavu. Umřel sám a v zapomnění na zemi jednoho betonového chodníku v jedné ulici…..

 

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář